Černá Hora: Prokleté hory a blankytné Sávino oko

Po nočním deštíku už je ráno zase úmorné vedro, které nás spolehlivě odrazuje od výšlapu po odlesněných svazích Volušnice. Radši míříme k jedné z nejkrásnějších bezedných tůní, jakou jsem kdy viděla. K Sávinu oku přijíždíme docela brzy dopoledne a tak jsme u tohoto neuvěřitelně modrého a průzračného vývěru úplně sami.

---

Voda z vývěru je ledová. Fotím Oko ze všech stran, ale bohužel to na fotkách nějak není ono. V reálu vypadá tisíckrát líp. Nezbývá, než abyste se k Sávinu oku vydali sami ;)

V předhůří Prokletých hor jsou i další zajímavosti, například vodopád Grlja s nádherně zdevastovaným zábradlím. Toto je ta řeka, která vytéká ze Sávina oka - u propadání/kaňonu/vodopádu Grlja zase mizí do hlubin, a u Vusanje opět vyvěrá.

Za krátkou zastávku stojí i Alipašiho prameny (Alipašini izvory), které vyvěrají prakticky z ničeho, pod horou se najednou objeví obří řeka. Světlo na focení bohužel stálo za houby.



Památník Isufa Kamera Celaje mi osobně evokuje výlet do KLDR. Nebo aspoň do Ruska.





Co mě na Balkáncích fascinuje nejvíc, je jejich schopnost založit veřejnou skládku hned vedle. A vidíte tu horu v pozadí? Proč, proč ničí tak krásnou přírodu?



Tyhle nejspíš pár měsíců nevyvezené kontejnery totiž zdaleka nejsou v okolí jediné...



A ty výmluvné cedule "no littering" a "put garbage in carts" radši nekomentuju.

Příště se mrkneme do ráje koní v pohoří Komovi a do slumu v Podgorici.