Norsko: NP Folgefonna, ledovec Buarbreen a další koupání
Vydáváme se k dalším ledovcům. Projíždíme kolem moře a ty výhledy
jsou naprosto... kýčovité. Nebýt zbytků sněhu vrcholcích, mysleli
bychom, že jsme někde na jihu.
Při objíždění nekonečných fjordů se vám tak občas stane, že se na úzké silnici potká dodávka s autobusem...
Toto už je konec trasy u ledovce; jeho spodní část je zapadaná kamením.
Slunce už se sklání k západu, když odjíždíme od jezera. Původně jsme chtěli lézt na Trollí jazyk, ale když vidíme cenu za parkování a ten nekonečný kolmý kopec nahoru, přechází nás nadšení. Ta cena za parkování je asi motivační, aby lidi zvládli túru co nejrychleji...
Míjíme další notoricky známý norský vodopád, který by byl perfektní, kdyby hned pod ním nevedla silnice.
Při objíždění nekonečných fjordů se vám tak občas stane, že se na úzké silnici potká dodávka s autobusem...
A
tady už vidíme splaz Buarbreenu, ke kterému budeme šplhat. Trasa vypadá
trochu krkolomně, ale je to bomba. Ledovec jako takový není nic extra,
ale výšlap k němu je neskutečně zábavný. Po překonání nížinné
části se totiž začíná "šplhat" po skalách, přelézat potoky a skákat po
balvanech. Spousta stěn je exponovaná a zajištěná lanem, takže to nahoru
zvládne každý. Někteří neuvážliví rodiče sem tahali i malé děti, ale
dost pak zdržovali ostatní turisty, kteří museli čekat pod exponovanými
úseky, a jejich ratolestem se to (soudě dle hysterického pláče) vláčení
po skalách asi také moc nezamlouvalo. Jelikož jsou k lezení potřeba obě
ruce, moc jsem toho tentokrát nefotila. (Foto Buarbreenu fotil M.).
Toto už je konec trasy u ledovce; jeho spodní část je zapadaná kamením.
Po
návratu k autu jsme poněkud opocení, venku je stále teplo a když vidíme
lidi, kteří se koupou v jezeře kus pod ústím ledovcových potůčků,
neváháme a jdeme se taky očvachtat. Voda je smaragdově zakalená, což je
způsobeno právě příměsí ledovcové vody. Foto M. - já foťák radši nechala
v autě, abych ho nedopatřením neutopila.
Slunce už se sklání k západu, když odjíždíme od jezera. Původně jsme chtěli lézt na Trollí jazyk, ale když vidíme cenu za parkování a ten nekonečný kolmý kopec nahoru, přechází nás nadšení. Ta cena za parkování je asi motivační, aby lidi zvládli túru co nejrychleji...
Míjíme další notoricky známý norský vodopád, který by byl perfektní, kdyby hned pod ním nevedla silnice.
Strašně
dlouho hledáme místo na zakempení a ne a ne něco najít. Nakonec
vzdáváme zajíždění po menších silničkách a jedeme dál. U hlavní silnice
pak stavíme na odpočívadle, kde v buňkách teče teplá voda a jede topení.
Samozřejmě free. Auto necháváme na parkovišti a jdeme si postavit stan o
kus dál, k jezeru. Žerou nás komáři, ale je tu nádherně.
Komentáře
Okomentovat