Bosna: Střelecká ukolébavka mezi minovými poli

Prásk! Zšeřelým údolím se ozve rána a po ní rychle následují tři další. Je to ostrý, štiplavý zvuk, který se nese otevřenou krajinou až nahoru k naší louce ve svahu. Toulavý pes, na kterého už jsem zapomněla, se hlasitě rozštěká kdesi v křoví jen pár metrů pod naším provizorním kempovištěm. Chvíli na sebe s M. hledíme. Střelba, nebo ohňostroj? No, bylo to celkem daleko. Víc starostí mi dělá ten pes. Když se z údolí ozve další salva a pes mlčí, vylézám ze stanu a jdu omrknout situaci. Zastaví mne pohled na záři stovky světel městečka Travnik, které leží v údolí hluboko pode mnou, když střelba ještě jednou pročísne příjemně chladný večerní vzduch. Pátrám na nebi, ale po ohňostroji ani památky. Bezva. Našli jsme louku, která by na rozdíl od okolních kopců údajně neměla být zaminovaná, a tak nám místní aspoň hrají střeleckou ukolébavku. Tomu se říká první noc v Bosně.

---

Dokodrcat se z Brna do Bosny trvá celý den. Spící Česko a probouzející se Slovensko naštěstí prosvištíme bez problémů a jakmile mineme tepající Budapešť, dálnice je zase pustá jako po apokalypse. Na hranicích s Chorvatskem nás vítá ostnatý drát. Zírám.

Projet východní cíp Chorvatska trvá jen pár hodin a tak radši naposledy skáčeme do pole, protože - dle bosenské mapy minových polí - by za chvíli taková neškodná procházka na wc mohla být docela o držku. Jaké je mé neskonalé zklamání, když pro bezpoblémovém projetí hranic (ke klikyhákům z Gruzie přidávám další razítko!) projíždíme příjemným bosenským venkovem a po varovných cedulích s lebkou ani památky.

Naším dnešním cílem je pro stanování údajně bezpečná louka v kopcích s výhledem na město Travnik, již doporučil přispěvatel na Wild camping tips, kterému tak ještě jednou děkuji. Moc jsme se sice nevyspali, ale jistota, že při stavění stanu omylem nešlápnu na minu, byla příjemná. Travik se nicméně nachází v centru Bosny, a silnice už nejsou co byla maďarská dálnice, takže nás čeká pěkných pár hodin.

Po nějaké době zjišťujeme, že jsme přeci jen v zóně, kde se ještě před necelými dvaceti lety vedla drsná válka. Koukám z okýnka a hltám okolí, když najednou vidím barák s podivně tečkovanou omítkou. Jak se blížíme, z nepravidelně rozesetých teček se stávají malé krátery a mně dochází, že zírám na rozstřílenou fasádu. Venku před domem si hraje malé děvčátko a nejspíš si vůbec neuvědomuje, že jen dva metry od ní se někdo ještě docela nedávno pokoušel zabít jejího - dědečka, tatínka? A nejhorší je, kolik takových domů ještě míjíme.

To mě usazuje na sedadlo. V Gruzii jsme taky viděli rozstřílené domy, ale vidět je znova v Bosně na mě působí úplně stejně silně. Přemítám, jestli bych dokázala někoho zastřelit. Že bych vzala pušku a šla vystřílet nějaké lidi z jejich domovů. Hm. Píšu tyto řádky o půl roku později v teple svého velmi kompaktního-nerozstříleného domova a už se do toho neumím vrátit. Jestli jste šťastlivci jako já, co se narodili po revoluci v bezpečném demokratickém Česku, zajeďte si do Bosny. Válka je pryč, ale mrazení zůstalo.

Strnulou atmosféru naštěstí brzy oživují bosenští účastníci provozu - jako o řidičích o nich nemůžu referovat. Šup do protisměru, sebevrah na mopedu, kličkuje silnicí jako by měl upitou láhev vodky. U krajnic taky hlídkuje podezřele mnoho policajtů, cítím se jak v nějaké orwellovce, sledovaná ze všech stran. Řidiči jsou ale skvělí a navzájem na sebe varovně blikají, takže každý ví, před kterou zatáčkou musí zpomalit.

Vedle rozstřílených domů vídáme i desítky opuštěných benzinek. Zarůstají břečťanem. Nápadné jsou i mešity a minarety, které se bělají v každé vesnici. Louku hledáme podle googlu a nějakým zázrakem ji trefujeme napoprvé. Než k ní však dojedeme, vyřítí se proti nám zuřivě štěkající pes. Stahujeme okýnka a já se modlím, aby hafan odběhl rychle pryč. Naštěstí nás skutečně bere na milost a my se tak můžeme vrhnout na stavění stanu. U nedalekého ohniště stojí dokonce i rozvrzaný stůl se dvěma bachratými lavičkami, které své lepší časy už mají dávno za sebou. Na město a celý kraj je z louky fantastický výhled, který dokresluje zapadající slunce. Jo, Bosna se mi bude líbit.