Černá Hora: Nádrž Piva, květnaté louky před Durmitorem a jezero Vražje

Žádná ze čtyř bouřek přes nás nakonec nepřešla a tak jsme zdárně přežili noc v opuštěném horském sedle. Dnes nás čeká přejezdový den do Černé Hory k NP Durmitor, ale to neznamená, že bychom byli ochuzeni o nádherné výhledy. Sice nevím, kde Montenegro vzalo tu část "negro", ale "monte" je naprosto jasné. Máte-li potíže se zatáčkami, nejezděte sem bez kinedrylu.

---

Při přejezdu hranic trčíme na celnici, protože jim kleknul systém. Alespoň se bavíme pohledem na zmatené celníky, kteří pobíhají od budky k budce a snaží se najít nějaký fungující počítač. Jinak ale můžu cestu přes hraniční přechod Šćepan Polje jen a jen doporučit - silnice se totiž vine neuvěřitelným kaňonem řeky Driny/Pivy. ALE - není tu kde zastavit. Projít se. Pokochat se. Není tu ani jedno blbé odpočívadlo. Přitom tahle část kaňonu je tisíckrát úžasnější než klasický výhled z mostu Durdevica Tara.



Výhled na vodní nádrž Piva. Kéž by naše přehrady měly tuhle božskou barvu!

Do Durmitoru jedeme zkratkou přímo přes hory. Ale ještě předtím nás čekají fantastické rozkvetlé louky. Předdumitoří je nakonec hezčí než samotný Durmitor.

Do národního parku vede vcelku nová, ale dost úzká bizár silnice, kde není vidět do zatáčky. Jako vůbec - vůbec. Kdyby proti nám vyjelo auto, napálíme to do sebe. Nakonec nám cestu ale blokují jen krávy, a tak zatímco čekáme, až přejdou, kocháme se zajímavým vrásněním zdejších hor.

Stan rozkládáme u modrookého jezera Vražje schovaného v zelených lukách. Místní sem přijíždí s náklaďákem a sypou do jezera ryby, na večer sem přichází pít i stádo ovcí a dvě kravky. I přesto všechno se v něm neváháme vykoupat :)