Gruzie: Moje první pětitisícovka Kazbek, kostelík Gergeti, Lermontovova řeka Aragva... jo, a zase krávy

Asi už je zbytečné psát, že opět nestíháme. Nestíháme. Vyspáváme. První zastávka nás čeká hned za hotelem v "marketu," kde si kupujem zase kolu, zmrzku a nektarinky, protože vyjma pečiva je to takový základní (občas jediný) sortiment zdejších prodejců. Na to, že kolu normálně vůbec nepiju, je to slušnej zářez. Druhá zastávka je pevnost v Ananuri. Za lari (asi 11kč) se tu můžete vyfotit v kožichu a tradiční gruzínské čapce. Do místního kostela můžou bez omezení i ženy. Sláva civilizaci.

---

Nádrž už je skoro prázdná, stavíme proto u benzínky. Ne diesel, natural, tamto nebo tohleto oktanový číslo. Petrol.

Slíbila jsem si, že sem budu dávat víc původních zápisů, psaných přímo na cestě. Jeden bych měla o hlavní a jediné silnici do Ruska, která tvoří důležitou dopravní tepnu mezi oběma zeměmi: Hlavní silnice Tbilisi - Vladikavkaz rozbombardovaná a všechny mosty posraný od krav. Abyste věděli, že nekecám, zde je důkaz. Blbý je, že to lejno docela klouže.

Během našeho krátkého pobytu se nám podařilo vysledovat, že krávy mají tendenci shlukovat se na mostech, ideálně v dopravní špičce a ideálně tak, aby zablokovaly nebo alespoň pořádně omezily dopravu. Tento jev mi pořád nikdo nevysvětlil - proč zrovna mosty? - takže je-li mezi vámi nějaký znalý zoolog, napište.

A tady na fotce už můžete vidět hlavní strádu. Kvalitka. Už jsme se přizpůsobili a jezdíme po gruzínsku; předjíždíme zprava zleva, rychle, přes výmoly, v jednosměrkách v protisměru... Prostě po gruzínsku.

Dnešek se nese ve znamená krav; silnice do Vladikavkazu bude asi jejich oblíbená. Jsou všude, na každým mostě, v každé zatáčce, šikovně tak, aby nešly objet. Na fotkách mám pouze zlomek; zbytek jsme natáčeli. Krávy na první fotce jsou speciální; vyhlídly si most nad řekou Aragvou. Když potom vyjíždíme do sedla a ke kostelíku Gergeti, už jen čekám, kdy se nad horami objeví plachtící démon. Je krásné vidět na vlastní oči, kde bral Lermontov inspiraci.

Krávy jsou víceúčelové. Plní různé funkce - zde třeba svedení dopravy do jednoho pruhu:

...nebo přídavná svodidla...





...případně znemožňují předjíždění tak, abychom si mohli na kapotu nechat nacákat beton z míchačky...



...hlídají bagry...



...anebo plní funkci živého semaforu. Černá kráva šikmo přes cestu znamená stůj.

Otevírá se nám první pohled na Kazbek; bohužel, vrchol je v mracích. Než se vydáme nahoru, musíme k němu dojet z druhé strany, výchozím bodem je Stepancminda, městečko vzdálené jen pár kilometrů od ruských hranic. Ještě nikdy jsem takto blízko Rusku nebyla. Zase ožívají mé sny o Bajkalu. I když je na druhým konci kontinentu.

Zase přijíždíme úděsně pozdě, na túru nezbude dost času. Přestává se nám tato autoturistika líbit. Vyjíždíme směrem ke kostelíku Gergeti a jdeme se projít aspoň k němu. Máte-li čas, jděte sem pěšky. Cesta je zatím asi nejhorší ze všech, které jsme doposud projeli, hlavně v horním úseku je protitankový příkop, který se těméř nedá překonat.

Gergeti church - bez turistů:



A Gergeti church v reálu:







Pohled od kostelíku na Stepancmindu.





Poslední pohled na Kazbek, první pětitisícovku, kterou jsem viděla, a na kterou jsem nevylezla. Třeba příště.



Pod kostelem se samozřejmě pasou posvátné krávy. Začínám si připadat jak v Indii.

Tentokráte se aspoň pasou v přirozeném prostředí a ne na silnici. Jsou to šťastné krávy; oproti těm našim evropským co stráví svůj krátký život v temným kravíně napojený na dojící systém a vykrmovaný super-nutriční geneticky modifikovanou sójou... Jsou to šťastné krávy.

Odjíždíme zase zpět do hotelu a cestou ještě pozorujeme pozůstatky sopečné činnosti. I Kazbek je vyhaslá sopka.





U této mozaiky se zastavujeme; bohužel vám neřeknu, jak se vyhlídka jmenuje, ale když pojedete z Tbilisi na Vladikavkaz, nemůžete tento monument minout.











Místní stařenky tu prodávají všelijaké podomácku vyrobené turistické předměty a jídlo - kupujeme si čurčcheli, což jsou ořechy navlečené na niti a ponořené do hroznové nebo jakékoli jiné ovocné šťávy, která pak zaschne a vytvoří - no, čurčcheli. Moc nám to chutná.





Večer jdeme naposledy na véču do naší oblíbené restaurace. Objednáváme si chačapuri - to je něco jako sýrová pizza s extra sýrem, a ještě extra extra sýrem uvnitř. A zítra už nás čeká přejezd do Arménie.