Gruzie: Velký Kavkaz - túra k Abudelauri lakes

A ráno už je zase hic. Po snídani z vlastních zásob si balíme bágly a naloďujeme se do auta. Dnešním cílem je horská vesnička Roshka, odkud chceme podniknout túru na Abudelauri lakes. Oblast leží blízko hranic s Čečenskem. Malinko nás mrazí, když projíždíme kolem rozstřílených vesnic a opuštěných dolů. Není divu, že tu nemají rádi Rusy.

Na Velký Kavkaz se nesmírně těšíme, ale... Nejdřív se tam musíme dostat. A to je opět větší problém, než jsme čekali.

---

Projíždíme kolem vodní nádrže Zhinvali. Na jejím severozápadním rameni leží kostelík Ananuri, ke kterému se podíváme následující den. Podle mapy je to do vesnice Roshka, která tvoří výchozí bod pro túru, pouhých 66 kilometrů. Nepoučeni včerejším nekonečným ježděním po stepi si naivně myslíme, že tam za hodinku budem.

Kolem hlavní silnice je živo. A mají tu dokonce retardéry! Na těch nejneočekávanějších místech...

Silnice je z počátku rozbitá asfaltka, takže se ptáme, jakou doplňující funkci asi retardéry ještě splňují. Protože mezi těmi dírami se rychle jet nedá. Další komický moment přichází ve chvíli, kdy míjíme značku "padající kamení" a pod ní doplňující info: 10 000m. Proč ne :) Zanedlouho potkáváme jedno osamělé prasátko a za zatáčkou i pasáčka s celým stádem.

Silničáři se tu taky činí. V délce asi pěti kilometrů sypou na silnici hromádky. Nemůžu se dočkat, až se do Gruzie vrátím, protože mám takovej neblahej pocit, že tam ještě pořád budou.

Cesta údolím se - jak jinak - vleče. Je už po poledni a my stále nejsme na místě, o celodenní túře si můžeme nechat zdát. Čím víc se blížíme Čečensku, tím je cesta horší. Kopce jsou tu protkané sítí tunelů, jejichž černé chřtány na nás chladně zírají. Kdybychom stíhali, nejspíš bychom se podívali i dovnitř.

Odpoledne konečně projíždíme vesničkou Korsha, kde je u silnice skutečná turistická mapa, takže si s radostí ověřujeme, že jedeme aspoň správným údolím. Kus za vesničkou je i značená odbočka na Roshku (ano, taky jsme si toho anagramu všimli). Uzoučká prašná cesta se náhle prudce zvedá do kopců. Zapínáme 4x4. Rallye může začít!

Příroda je tady nádherná.

Cestou je nutné přebrodit říčku. V srpnu bylo vody docela málo, ale po jarním tání byste se sem nemuseli dostávat úplně snadno. Ve stínu stromů si hrají děti na oslících. Připadáme si, jako bychom se propadli do minulého století. Je tu božský klid a pohoda, nikdo se za ničím nežene, nestresuje z deadlinů...

A tady už konečně přijíždíme do Roshky.







Auto necháváme na parkovišťátku pod pastvinou, chvíli přemýšlíme, kudy jít, a pak prostě vyrážíme nahoru do stráně, však ono to nějak dopadne. Ve stínu pod morénovým balvanem se chladí koně.

Po zhruba dvou hodinách výstupu nadpozemským zeleným údolím se dostáváme k nepříjemné bažině, ale dá se překonat. Jinak jde vše hladce, cestička je vyšlapaná, nikde žádní turisté - za celou dobu potkáváme pouze jednu dvojici a až téměř u jezer ještě jednu rodinku.

K jezerům nás doráží jen polovina - holky odpadly a zůstaly relaxovat u potůčku. Slunce už kleslo těsně nad vrcholky hor, a tak si pouze chvíli oddechneme u Zeleného jezera, vyfotíme Modré (o Bílém se nám může nechat zdát, to by byly ještě aspoň dvě hodiny cesty) a zvedáme se k návratu. Pokud nejste notoričtí nestíhači jako my, určitě si sem vezměte stan, vyrazte dostatečně brzo a dojděte až k Bílému jezeru, které se nachází pod pozůstatky tajícího sněhu. Abudelauri lakes je ideální místo na oddechovou dvoudenní túru.

Stíny se neskutečně rychle prodlužují a jen co sejdeme zpátky k autu, na krajinu už padá tma. Zpáteční cesta je tak dost nepříjemná, protože prakticky nic nevidíme. Nejhorší je objíždění již zmiňované vodní nádrže; silnice se kroutí v serpentinách, okraje nejsou nijak označené a hned za neexistující krajnicí je prudký sráz dolů. Každé rychlejší projetí zatáčky tak trochu připomíná ruskou ruletu. Do hotelu přijíždíme až po desáté večer a ještě stíháme večeři v místní restauraci. Těžce jsme podcenili gruzínské silnice. Samozřejmě jsme tušili, že to nebude nic extra, ale přesto jsme kalkulovali s poněkud rychlejšími přesuny mezi místy. Bohužel, dnešek jen slabý odvar toho, co náš ještě čeká. Ale aspoň už víme pro příště.