Island: Vodopády Hengifoss a Litlanesfoss a sobi pod Vatnajökullem
Po předchozím dni narvaném zážitky a novými místy nás dnes čeká spíše
přejezdový den - ze severozápadní části Islandu se chceme dostat na jih
k Jökulsárlónu. V lomu trochu prší, takže chvíli trpělivě čekáme,
abychom nemuseli balit mokrý stan, a pak opouštíme nehostinnou krajinu v
okolí Dettifossu. Z R1 odbočujeme na silnici 931, která protíná
největší islandský les. Projíždíme ho za pár minut ;)
Trek k vodopádu Hengifoss strmě stoupá od parkoviště přes zelené pastviny. Zhruba v půli cesty procházíme kolem čedičového vodopádu Litlanesfoss.
K Hengifossu musíme ještě o kus výš.
Rudé čáry svítí mezi hnědočernou skálou a vypadají - stejně jako podstatná část Islandu - jako z jiného světa.
Od vodopádů pak jedeme zkratkou; silnice 939 je sice bez asfaltu, ale relativně kvalitní. Ubíráme se příjemnou scenerickou krajinou, na chvíli i vylézá sluníčko. Zkratka je pouze šotolinová a ve chvíli, kdy strmě klesá do údolí, i trochu nepříjemně klouže, takže pokud jedete jen obyčejným osobákem, za špatného počasí opatrně.
Při objíždění pobřeží nám svitá naděje, že k Jökulsárlónu dojedeme za slunečného počasí.
Pak se ale objevuje pás mraků jak z Kingova hororu Mlha...
...a jsme zase v háji.
K večeru se nám po pravici objevuje první splaz Vatnajökullu, největšího ledovce na Islandu.
Na podmáčených planinách se pasou sobi a ovce.
Najít místo na stan bude opět oříšek; kde neteče ledovcová řeka, tam je bažina.
Nakonec máme přeci jen štěstí; na cestě za tímto rozpadlým baráčkem je konečně trocha suché půdy.
Jökulsárlón si necháváme až na další den, protože dnes už je docela pozdě a tušíme, že u oblíbené ledovcové laguny se zdržíme přinejmenším několik hodin. Sotva postavíme stan, už jsme zase v mlze. Ale aspoň na nás není vidět.
Trek k vodopádu Hengifoss strmě stoupá od parkoviště přes zelené pastviny. Zhruba v půli cesty procházíme kolem čedičového vodopádu Litlanesfoss.
K Hengifossu musíme ještě o kus výš.
Rudé čáry svítí mezi hnědočernou skálou a vypadají - stejně jako podstatná část Islandu - jako z jiného světa.
Od vodopádů pak jedeme zkratkou; silnice 939 je sice bez asfaltu, ale relativně kvalitní. Ubíráme se příjemnou scenerickou krajinou, na chvíli i vylézá sluníčko. Zkratka je pouze šotolinová a ve chvíli, kdy strmě klesá do údolí, i trochu nepříjemně klouže, takže pokud jedete jen obyčejným osobákem, za špatného počasí opatrně.
Při objíždění pobřeží nám svitá naděje, že k Jökulsárlónu dojedeme za slunečného počasí.
Pak se ale objevuje pás mraků jak z Kingova hororu Mlha...
...a jsme zase v háji.
K večeru se nám po pravici objevuje první splaz Vatnajökullu, největšího ledovce na Islandu.
Na podmáčených planinách se pasou sobi a ovce.
Najít místo na stan bude opět oříšek; kde neteče ledovcová řeka, tam je bažina.
Nakonec máme přeci jen štěstí; na cestě za tímto rozpadlým baráčkem je konečně trocha suché půdy.
Jökulsárlón si necháváme až na další den, protože dnes už je docela pozdě a tušíme, že u oblíbené ledovcové laguny se zdržíme přinejmenším několik hodin. Sotva postavíme stan, už jsme zase v mlze. Ale aspoň na nás není vidět.
Komentáře
Okomentovat