Island: Západní fjordy, část II; tuleni a přejezd směr Hveravellir

Polární lišky se nekonají, tak radši rychle balíme stan a po rozloučení s teplou sprchou v kempu valíme dál. Za Súdavíkem míjíme ceduli s piktogramem tuleně a o kousek dál stojí i stoleček s krabicí, ve které jsou dva volně přístupné dalekohledy a několik zavařovaček s džemem s nápisem, že zaplatit za ně můžete v 1 km vzdálené kavárničce. Systém, který může fungovat jen na severu.

A tady už vidíme tuleně. Rozeznáte je od kamenů?

---

Tuleni se povalují docela daleko od pobřeží a šikovně se maskují mezi odlivem odhalenými balvany.

Už několik dní nám uchází zadní pneumatika, takže se pokoušíme najít benzínku, kde by měli vzduch. Daří se nám to až poté, co pochopíme, že na Island bude takovej vzduch vypadat trochu jinak než v ČR. Poblíž jednoho hotelu nacházíme u rezavé zarostlé boudy hadici s nápisem loft. Jdeme se zeptat na recepci, jestli by nám ten vzduch zapnuli. Týpek za okýnkem na nás nechápavě kouká a pak se rozesměje, že vzduch je v provozu a jenom ho musíme vrazit do pneumatiky. TakŽE jsme opět za blbce :) Kola nafukujeme od oka, neb zde nevedou žádné měřáky.

Cesta skrz Fjordy vede přes náhorní plošiny. Je tu kapánek chladno. Západní fjordy jsou vůbec dost chladné místo, a co se týče Islandu i specifické - v podstatě jako jediná část ostrova nebyly zformovány vulkanicky, ale ledovcem.

Chceme jet ještě do Hvammstangi na další tuleně a také ke skalnímu útvaru Hvítserkur, ale cesta vede opět po pobřeží a po dvou nekonečných dnech objíždění Západních Fjordů už toho máme plné zuby, takže tento den pojímáme jako cestovní a pokračujeme rovnou směr Hveravellir. Po dotankování se napojujeme na F35, po které pokračujeme pár desítek kilometrů. Krajina je docela nehostiná a moc se nemění, takže když vidíme vyjeté koleje odbočující od silnice, sjíždíme po nich k jezeru a stavíme stan; nevíme, co by na nás čekalo dál a takto večer už nemá smysl jezdit až na místo.

K večeru se na obzoru objevuje i duha.