Norsko: Odtátý ledovec Svartisen a NP Rago se smaragdovou řekou Laksagá
Přejezd
Norskem na sever je velice zdlouhavý. Za Trondheimem už vede jen jedna
jediná silnice, která pak na jednom úseku končí a musíme se kus
přeplavit trajektem. Než se tam však vůbec dostaneme, je nutné přejet
celé "střední" Norsko. A to je nekonečné. Poté, co tedy přetrpíme den až
dva takřka nepřetržité jízdy v autě, dostáváme se alespoň kousek pod
úroveň polárního kruhu. Chtěli jsme se podívat na ledovec Svartisen, ale
trochu se to komplikuje. Ledovec už tam totiž není.
Máme
tu změny klimatu v přímém přenosu. Splaz Svartisenu už odtál a pokud
bychom jej chtěli vidět, musíme přelézt až za kopec. To by nebyl až
takový problém, ale zdá se, že kolem jezera nevede žádná stezka, dá se
přes něj pouze přeplout lodí - dost mastnou lodí. My už jsme na pokraji
vyčerpání našeho rozpočtu, takže vypláznout 450,- si nemůžeme dovolit.
Nakonec se vydáváme do lesa a pokoušíme se jezero obejít, ale je to
marné, skály se nám ještě podaří přelézt, ale končíme v bažině. Než
bychom si proklestili cestu, nejspíš by už nastala noc. Výlet vzdáváme a
vracíme se k autu.
Jako
další zastávka nás čeká národní park Rago. Je to snad ten nejmenší park
v Norsku, ale o to nezapomenutelnější je. Parkem vede okružní trek
dlouhý zhruba 25km, který by se měl dát zvládnout za den. Dominantou
celé trasy jsou meandry fantastické smaragdové řeky Laksagá a vodopád
Litlverivassfossen, který po skále spadá z jezera Litlverivatnet do
doliny Storskogdalen. Než se však do Raga vůbec stačíme dostat, padá na
nás nebe a podle předpovědi počasí se to jen tak nezlepší, nad severní
Skandinávii se valí dešťová fronta. Nejhnusněji je v momentě, kdy
přejíždíme polární kruh. Tentokrát lidem v těch chatičkách nezávidím.
Navíc, když jsem tudy jela v roce 2011, bylo úplně, ale úplně stejně.
Do
Raga přijíždíme až k večeru za doprovodu vytrvalého deště. Nápadná
barva řeky Laksagá nás poutá už za jízdy. Auto necháváme na konci
silnice u informační tabule.
Déšť
se trošku zmírnil, už jen mží, takže váháme, co dál, ale nakonec
naznáváme, že zítra bude třeba ještě hůř, balíme foťák a vyrážíme aspoň
omrknout okolí. Vydáváme se po trase treku, ale jsme (navzdory
naimpregnovanému oblečení) durch mokří už po prvním kilometru prodírání
džunglí, kde se lesní cesta mění v pěšinu mezi kapradím, takže je jasné,
že pokud si nechceme uhnat nemoc, těch 25km dnes zcela určitě neujdeme.
Přesto nám to mokro zatím ještě nevadí - jsme uchváceni okolní
přírodou, která vypadá jako vystřižená z knížky o pravěku.
Zákruty
průzračné řeky Laksagá se smaragdově vinou údolím... Tak strašně ráda
bych se sem podívala za slunečného počasí. Jak však můžete vidět, na
hladině se tvoří kruhy - už zase prší naplno, na nebi leží temná deka.
Totálně
mokří se o několik hodin později vracíme k autu a popojíždíme na
opuštěný plácek kousek od silnice, kde si pouštíme topení, abychom se
trochu usušili. Doufáme, že se počasí do dalšího dne zlepší, ale moc to
nevypadá.
Komentáře
Okomentovat