Norsko: Pořád prší aneb Jak jsme z Trollstigen viděli jen zábradlí

Ráno nás probouzejí kapky, divoce bubnující na svrchní plachtu stanu. Je to lepší než bagr, ale ne o moc. Na dnešek jsme totiž měli naplánovanou Trollstigen, jednu z nejznámějších norských silnic, která se strmě šplhá údolím až na vrchol, odkud mají turisté možnost jít si vyfotit bombastický výhled zpět na údolí. Máme pekelnou smůlu; kvůli mlze a dešti je vidět asi tak dva metry před sebe.

---

Pořádně zklamaní jedeme dál, k údolí vyhlodaných kaňonů, ale počasí je stále nemilosrdné. Na benzínce v Andalsnes mají sprchu zdarma.

Od kaňonů se dále přesouváme na fjordy. Vidíme z nich asi tolik, jako z Trollstigenu. Něco málo je aspoň vidět u Geirangerfjordu.

Vyjíždíme z nižší vrstvy mraků, jen abychom zjistili, že nad nimi leží další. Na útlé náhorní plošině se objevují malinkaté domečky s maskovací mechovou střechou, takže si jich na první pohled ani nevšímáme.

Po přejetí hor se počasí trochu mírní; déšť konečně ustává, takže stavíme na odpočívadle u zavřeného Elkburgeru a sušíme náš promočený stan. Na trampolíně.

Ráz krajiny se pozvolna mění, jak opět vjíždíme do Jotunheimenu, jen tentokrát z druhé strany. Ještě se chvíli kocháme ledovcovou řekou, ale večer se zvolna blíží, takže hledáme místo na spaní. Nacházíme super flek u jedné odlehlé silničky. Dvakrát kolem nás projíždějí místní farmáři a přátelsky mávají, takže naše stanování je očividně bez problému.

Jako spoiler vám slibuji, že další den konečně vyleze slunce, takže výstup na nejvyšší vrchol Norska bude provázet kupa přátelských prosluněných fotek.