Rumunsko - 11.den: Nestanujte v Maďarsku

Tato zpráva už je jen jakýmsi dovětkem k celému cestopisu, který končí trochu předčasně - stejně, jako předčasně skončilo naše rumunské dobrodružství. Původně jsme totiž měli jít na dvoudenní trek v NP Retezat, ale když jsme se přiblížili k výchozímu bodu, počasí se začalo zhoršovat, až nakonec lilo tolik, že nebylo vidět na vrcholky hor. Po zralé úvaze jsme to teda vzdali a obrátili se na cestu k domovu.

Jelikož je cesta domů daleká, v noci jsme se rozhodli zakempit na louce u lesa v Maďarsku, aby se M. mohl ještě trochu dospat. Nebylo ostatně kam spěchat. Spokojeně jsme usnuli pod hvězdnou oblohou a mysleli si, že jsme našli krásný zastrčený flek, na loučce vedle prašné cesty, kde jsme nikomu nemohli zavazet nebo něco zničit.

Omyl. Kolem druhé ráno nás probudilo již známé blikání majáčků a hlasy. Jo, nějakej Maďar na nás poslal švestky. Podotýkám, že to bylo ještě v době před tzv. uprchlickou krizí a měli jsme stan hned vedle auta s českou espézetkou... Policajti naštěstí uměli trochu anglicky a po prohlídnutí pasů a vysvětlení, že jsme jen turisté na cestě domů, nám akorát sdělili, ať se jedeme vyspat někam do kempu, což jsme samozřejmě neudělali, a vyrazili už rovnou domů.

Na závěr jsme tedy dostali takové srovnání, že v Rumunsku se můžete vyspat kdekoliv u kohokoliv na louce, na poli, před kostelem, před jeskyní, v lomu nebo u baráku a ještě vás ráno pozdraví, ale v Maďarsku jste považováni za zločince. Never more!

Už brzo se na vás budu těšit u putování po Balkánu - nebo po Alpách, odkud jsem se právě vrátila!