Rumunsko - 6.den: Bahenní sopky a Drákulův hrad

Bahenní sopky jsou tu! Bublající přírodní dominanta Rumunska, na kterou jsem se hrozně těšila a zpětně musím konstatovat, že to opravdu stálo za to. Sbalili jsme si ráno saky paky a odjeli k první sopce - Paclele-Mici či tak nějak. Parkoviště stálo 3 lei a sopky za oba 6 lei (v roce 2014) - asi se to bude zvyšovat, protože podle infa kámošky, co zde byla o pár let zpět, to bylo úplně free.

---

Vstupy k bahenním sopkám jsou dva, ale my jsme šli pouze k jedněm, neb nám bylo řečeno, že jsou lepší; méně turistické a bez omezení na chodníčky. Sopky jsme si opravdu mohli procházet jak jsme chtěli, takže jsme nadšeně pobíhali mezi různobarevnými bublající krátery, dokud (zase!) nezačalo pršet. Od menšího parkoviště vede nahoru k sopkám polňačka, kterou díky obří bráně nemůžete minout.

Sopky byly parádní v tom, že to opravdu byly "sopky" se vším všudy, měly krátery, ze kterých v proudech vytékalo bublající bahno, rozlévalo se na bahenní pole a tuhlo...

Od sopek nás nakonec vyhnal déšť. Průjezd třípruhovým kruháčem v Brašově byl zážitek na celý život, ale naštěstí jsme nějakým nevysvětlitelným zázrakem přežili my i auto. Nikdo nerespektoval žádný pravidla.

Vampire camping kousek od Drákulova hradu...

Hrad Bran - "ten druhý" Drákulův hrad, který byl děsně drahý a děsně turistický. Foto jen zvenku.

Jako vždy si nemůžu odpustit aspoň jednu perličku z rumunských silnic - tentokrát kráva předjížděla náklaďák.

Večer jsme zakempili kousek od značky na čedičovou horu a hrozně se radovali, že jsme ji našli. Tak nám ta radost vydržela aspoň do rána. Když jsme zjistili, že značka tam sice je, ale ta hora tam prostě není.