Severní Anglie: Hornický mostek a veverka k večeři

Krajina na severu Anglie není nějaká exotická pecka, ale zaoblené zelené kopce křižují kamenné zídky, v údolích se lesknou jezera, na loukách bečí ovce a všechno je tu takové malé, milé, příjemné a klidné. Asi bych to shrnula pod adjektivum malebné. Krajina je členitá, tak akorát otevřená a nesmírně uklidňující. A hlavně skoro všude porostlá huňatou zelení.

Nakonec se nám daří najít cestu i ke Slater's bridge, mostku ze 17.století, přes který chodívali horníci do zdejších břidlicových dolů.

Most se skládá ze dvou částí - ta druhá je tvořená jediným plátem kamene. Shora se sice loupe, ale teprve zboku je vidět, jak je původní kamenná deska tenoučká! Ale naštěstí nerupla.

Od mostu pokračujeme loukami zpátky do Little Langdale. Všude se tu pasou ovce, ale jen tak akorát, aby se napásly a tráva i půda zůstaly neponičené. Jelikož se v Anglii na divoko stanovat nesmí, za kopcem nacházíme kemp, kde k nám na návštěvu přichází veverka - nebo spíš my přicházíme na návštěvu k ní.

Roztomilá, říkáte si? Angličani mají jiný názor. Jedí je totiž k večeři.

V Anglii o tom samozřejmě nemáme ani páru - až když si doma googlím, co přesně je to za druh, první, co na mě vyskykuje je "Creamy squirell gravy". Smetanová omáčka z veverky.

Zjišťuji, že veverka popelavá je v Británii nepůvodní přemnožený druh, který si místní dovezli z USA a který teď decimuje zrzavé veverky obecné. Britové si však obhájili způsob, jak se s šedými veverkami vypořádat a zároveň "neprodukovat maso průmyslově", jak uvádí jeden z článků, který dál věcně popisuje, že se veverka popelavá stala v UK "etickou" delikatesou. Prý chutná jako králík.

Tak asi tak. Doufám, že naši kempovou veverušku nikdo nesežral.